Navigace

Výběr jazyka

  • Česky
  • Po polsku
  • Deutsch
  • English

Obsah

Původ názvu obce Vendryně


Pátrání po původu jmen a hledání významů různých názvů patří k velmi oblíbené činnosti nejen profesionálních historiků, ale také amatérských badatelů. Proto existuje celá řada příruček, slovníků a článků pojednávajících o vzniku jednotlivých názvů slezských obcí. V málo kterém případě existuje taková škála rozdílností v interpretaci významu a původu nějakého názvu jako v případě obce Vendryně. Všichni se však shodují v tomto názoru : původ místního jména Vendryně je pro vědce tvrdým oříškem. Je to jméno ne zcela jasné.


O to větší otevírá toto zjištění prostor pro různé spekulace a vývody hraničící s jazykovým šarlatánstvím. Problém tkví v tom, že dodnes není zcela jasné, ve které době název vznikl a od kterého slova byl tento místní název utvořen. Navíc, když se podaří určit nějaký základ slova, jeví se jeho význam jako mnohoznačný. Proto při pátraní po původu názvu obce začneme velmi ze široka. Všechna vlastní jména se dělí na vlastní jména lidská (jménům vendryňských osadníků věnujeme později samostatnou kapitolu) a vlastní jména zeměpisná. Zeměpisná jména se dělí na tři typy jmen:

 

- názvy oblastí, států, zemí a krajů, tzv. choronima (zde patři název Slezsko). Touto skupinou jmen se nebudeme zabývat vůbec.

- vlastní jména neživého přírodního objektu a jevu a toho člověkem vytvořeného subjektu, který je v krajině pevně fixován, čili mezi jinými město a ves. K této skupině patří jméno Vendryně. Cizím slovem se tyto jména nazývají toponyma.


- pomístní jména. K této skupině patří názvy pramenů, potoků, traťová jména, jména pozemků, názvy parcel, pastvin, komunikací atd.


Nás samozřejmě v této chvíli zajímá nejvíce druhá a třetí skupina jmen. Nejdřív k názvu celé vesnice. Otázka zní, jak může vzniknout toponymum.


Legenda a bájný WędrowiecPoutník

Informace o vzniku obce může být obsažena v narativním pramenu. Stará legenda rozšířená mezi slezským lidem nás poučuje, že název obce Vendryně je odvozen od slova wędrowiec - Wanderer - poutník. Je to typický příklad lidové etymologie, čili spojování různých slov podle jejich nahodilé podoby. Vlivem lidové etymologii na vznik názvu Vendryně se zabýváme v jiné kapitole. Nicméně hluboké tradice nás nutí věnovat legendě o domnělém zakladateli obce samostatnou kapitolu. Legenda hlásá, že se zde někdy v dávných dobách, kdy na území obce rostl hustý les, objevil vyčerpaný a žíznivý poutník, který vinou totálního vysílení nemohl již dál pokračovat ve své cestě a znaven k smrti padl na zem. Když se již smiřoval s nejhorším, uslyšel šum potoka, z posledních sil se připlížil k prameni a napil se vody, která jej vrátila do života. Po tomto občerstvení usnul hlubokým spánkem a probudil se zdravý a plný síly. Rozhodl se ukončit své putování u tohoto pramene a usídlit se zde natrvalo. Postavil si dům, vedle kterého časem vznikla další obydlí. Tím způsobem vznikla nová osada, které se dostalo jména Vendryně podle jejího prvního obyvatele. Poutník se polsky řekne "wędrowiec ", německy "Wanderer". Tolik legenda. Legenda je velmi stará. V uvedené podobě byla již zapsána anonymním německým písařem, úředníkem Komory těšínské v roce 1836. Existuje ještě jiná verze legendy, kterou ve svých Godkach śląskich zaznamenal Józef Ondrusz. V zásadě je totožná s verzí německého anonyma, pouze přináší některé podrobnosti ohledně sociálního postavení poutníka, důvodu poutníkovy cesty a příčiny jeho únavy. Poutník byl nemajetným vesničanem, který byl ve své rodné obci neustále pronásledován svou vrchností. Tuto neúnosnou situaci se rozhodl vesničan vyřešit útěkem ze své obce. Vrchnost jej ale nechala pronásledovat a tak vesničan musel stále utíkat, což jej znavilo k smrti. Rozdílnost spočívá rovněž v pořadí činnosti, kterou poutník vykonal na území dnešní Vendryně. Podle Ondrusze poutník nejdřív usnul s úlevou, že se mu podařilo setřást své pronásledovatele a teprve po probuzení se napil vody z pramene, u kterého se pak usadil. Každá legenda je svým způsobem historickým pramenem, jenž může obsahovat pravdivé informace. V tomto ohledu je na obou verzích legendy nejzajímavější skutečnost, že poutník si postavil své obydlí u řeky. Tento nepatrný údaj dodává věrohodnosti tvrzením mnohých historiků, že místní jméno Vendryně souvisí nějak s obecným jménem, jehož základ tvoří kmen odvozený od starého označení pro vodu (viz další kapitoly). Legenda, která má dokázat, že původ názvu pochází od poutníka, tak vlastně potvrzuje něco úplně jiného. Údaje obsažené v legendě nám otevírají dále prostor pro spekulace ohledně doby vzniku legendy samotné. Nejpravděpodobněji legenda vznikla v 17. století, v době po třicetileté válce, kdy byli prostí vesničané zatíženi robotními povinnostmi a požadavky vrchnosti byly plněny s největším vypjetím sil. Legenda o poutníkovi tak nejspíš patří do stejné kategorie jako legendy pojednávající o těžkém životě vesnického obyvatelstva a spravedlivé nebo nespravedlivé vrchnosti (např. legenda o Černé kněžně atp.). Legenda mohla sloužit rovněž jako ospravedlňující prostředek pro vesničany, kteří v 17. století opustili svou vrchnost. Utéct od vrchností je vlastně normální, vždyť se to dělo již od samého začátku psaných dějin obce. Ve Vendryni je takových případů známých hned několik.

 

Jméno osobní jako základ názvu obce

Mnoho českých, polských i německých místních jmen je tvořeno z jmen osobních. Obec může být (ale nemusí) pojmenována podle svého zakladatele. V každém případě člověk, který dal obci jméno, musel být osobou pro obec velmi důležitou. Mohlo se tak stát například v případě sousedního Nýdku, který patrně získal své jménu po šlechticích z rodů Nitků. K roku 1430 (tj. v době těsně po založení obce) se uvádí jako majitel Nýdku Petr Nitek. Rovněž v případě Vendryně nelze zcela vyloučit, že toto místní jméno bylo utvořeno od jména osobního. Jelikož neznáme jméno osobní ani rodové zakladatele ani prvních skutečných či domnělých majitelů, nemůžeme vést hlubší spekulace v tomto směru. A nečinili tak ani historikové. Pokud by mělo být místní jméno odvozeno od osobního, musel by se poskytovatel jména nazývat Wądra nebo nějak podobně, a toto jméno se zdálo donedávna historikům jako příliš vzdálené od všech nám známých osobních jmen. Pouze jeden z nejvýznamnějších těšínských historiků Franciszek Popiołek si "dovolil" v roce 1913 zaspekulovat v Dziejach Śląska Austryackiego, že název Vendryně může pocházet od šlechtice jménem Wądra, či snad Wędra. I když později svůj názor změnil, jeho teze nemusí být chybná. Moderní výzkumy badatelky T. Tornikidisové ukázaly, a její výsledky pak převzali Ladislav Hosák a Rudolf Šrámek, že u některých místních jmen rozšířených na západoslovanském teritoriu je základ vodr-, vedr- evidentně odvozen od osobního jména Wędr, Wędra, Wędro, které je nejspíše starou podobou ke jménu Andrzej (Ondřej), neboť počáteční An- bylo hodnoceno jako Wę-. Kdybychom dali průchod romantickým představám, mohli bychom tvrdit, že název obce je skutečně odvozen od bájného wędrowce, nikoli však od jména (názvu) jeho povolání, tj. vandrování - cestování, ale od jeho jména osobního. Vandrovník se jmenoval Andrzej (Ondřej). Tato romantická představa je historický neúnosná, nikdy ale nebudeme mít jistotu v tom, zda obec nezaložil skutečně nějaký šlechtic jménem nebo příjmením Wędro, který jí pak dal jméno. Ve prospěch osobního jména mluví i jiná historická fakta. Tak například k roku 1577 je v listinách zapsáno osobní jméno Vendryčka z Mistřovic a téhož roku osobní jméno Vendryka z Těšína. To jenom potvrzuje domněnku, že název Vendryně může mít svůj původ v nějakém osobním jménu.

Jméno obecné jako základ názvu

Další možností je, že základem jména obce je jméno obecné. V případě Vendryně by se mohlo jednat například o označení polohy, ve které osada vznikla. Je velmi pravděpodobné, že první osadníci označovali svá sídla tím způsobem, že pozorně sledovali terén, polohu a okolí svých obydlí, a to, co bylo v lokalitě, kterou obývali, nejvíc nápadné a bilo do očí, bylo posléze zvěčněno v názvu nové lokality. Co se tedy prvním Vendryňanům nejvíc vrylo do paměti? Mohla to být nějaká zkušenost (pozitivní nebo negativní ) s vodou resp. řekou. S touto teorií přišel prof. Henryk Borek ve své knize "Opolszczyzna w świetle nazw miejscowych" (Opole 1972) . Při zkoumání názvu Vendryně došel k závěru, že základem názvu je nejpravděpodobněji kořen "wądr-" ve smyslu voda. Geografická poloha tuto jazykovou domněnku potvrzovala, protože osada se nacházela u řeky. Prof. Borek zkoumal sice jinou obec (Wędrynie v opolském kraji v Polsku), ale odkazoval na to, že název naší Vendryně má stejný původ jazykový a obec má stejnou geografickou polohu. Polský vědec žijící v České republice Karol Daniel Kadłubiec zpochybnil domněnku, že kořen wąndr- znamená vodu a podrobil ho nové analýze, která spočívala v tom, že tento základ rozdělil na ještě menší slovotvorné části: předponu wą- (objevující se v polských výrazech wątor, wąwóz a znamenající vklesnutí, vhloubení) a kořen -dr-, jiná forma -drz- znamenající běh - pohyb, v tom i běh vody. Tento kořen se často objevuje v názvech tekoucích vod: Drava, Drina, Drin, Drama, Odra. Zapomeneme-li na některé drobné rozdílnosti, můžeme konstatovat, že pan profesor Kadłubiec v zásadě potvrdil doměnku, že název je spjat s vodou. Jazykovým rozborem dokázal, že první osadníci Vendryně si postavili svá obydlí někde v údolí u vody, což se shoduje i s názory historiků a neodporuje to středověké praxi zakládání osad. První osada se nacházela v místě vydřeném, zařezaném, vrytém do terénu a tekla přes něj řeka. Takový výklad plně souhlasí s povahou terénu - s údolím vklíněným do hor. Rovněž čeští vědci Ladislav Hosák a Rudolf Šrámek v díle Místní jména na Moravě a ve Slezsku rozborem názvu Vendryně dospěli ke stejnému závěru, jako polský odborník. Vyslovili se, že s největší pravděpodobností kořen uend, tedy vend - vand znamená vodu - řeku, řeku bohatou na vodu a je příbuzný se stejným kořenem, který je ve jménech Odra (viz Odry). Jméno Vendryně, polsky Wędrynia je pak odvozeno od tohoto základu příponou - ynia. Tento názor zastával již Kadłubiec ve výše citovaném příspěvku a dále poukazoval na to, že přípona -ynia svědčí jednoznačně o polském strukturálním typu názvu Vendryně. Z názorem, že základ wądr ve jménu Vendryně, lze rozbít na menší slovotvorné části souhlasí i badatelka Jarmila Kudělová . V předponě wą- nalézá však jiný význam než pan prof. K.D. Kadłubiec. Tvrdí, že tento typ předpony označuje osadu položenou mezí tím, co vyjadřuje základ slova. Dnešní jádro obce Vendryně leží mezí vodními toky a zde s největší pravděpodobností je nutno hledat také původní osadu. Podle autorky by jméno Vendryně znamenalo osadu ležící mezí vodními toky, tedy něco jako české Meziříčí. Lokalizace obce tomu plně odpovídá.

 

Ostatní možnosti a lidová etymologie

Obec mohla získat své jméno skrze rozšíření významu staršího pomístního jména (např. jména potoka, hory, lesa) na celou obec. Někteří badatelé (mezi nimi i Franciszek Popiołek v roce 1938) odvozovali název Vendryně od názvu potoka Vendryňka. Potok zase získal svůj název od toho, že v něm žily vydry. Tato verze je velmi nepravděpodobná a spíše by zapadala do kategorie lidové etymologie, tak totiž nazýváme spojování slov nepříbuzných podle jejich nahodilé podoby. Jako příklad pro demonstraci můžeme uvést žertem: stožár rovná se dva padesátižáry. Úplně jiný smysl spatřoval ve jménu Vendryně český historik Vincent Prasek. Ten odvozoval název od slovesa s kořenem vad- ve významu vadnouti, schnouti a vysvětluje ho jako suché místo. Těšínský badatel Józef Łysek odvozoval název od staropolského slovesa węda, wędzić to jest lovit ryby. Argumentem pro toto tvrzení mu byl název jedné místní části Vendryně -Rybařovice (kdysi snad samostatná obec), která měla dokládat, že zde žilo mnoho rybářů. Existují rovněž hypotézy, že název obce je odvozen od slova cizího původu a sice od německého slova Wanderer, tato teze je německou mutací legendy o poutníkovi, který měl údajně založit obec. Hypotéza vznikla v německém prostředí obce, nelišila se ničím od polské verze. V období druhé světové války někteří nacionální socialisté legendu zneužili a kladli důraz na to, že zakladatelem obce nebyl polský "wędrownik" ale německý "Wanderer", který přišel na Těšínsko ze svého Heimatu, co ve svém důsledku mělo dokazovat, že obec vznikla v době německé kolonizace. Vendryně je však mnohem starší, hypotéza je nesprávná. Je to něco podobného, jako kdyby dnes někdo tvrdil, že obec založil Johny Walker, protože se ve vendryňských hospodách pije s oblibou alkoholický nápoj pojmenovaný jeho jménem.